Grafit je vrstevnatý šesterečný minerál, název pochází z řeckého slova grafein, psáti. Starší název je také tuha. Tužka píše proto, že jednotlivé destičky grafitu se odlupují, a zůstávají na papíře. Jedna vrstvička grafitu o tloušťce jednoho atomu se nazývá grafén a byl “poprvé” připravena v roce 2004 metodou lepící pásky fyziky ruského původu A. Geimem a K. Novoselovem, kteří za jeho objev dostali Nobelovu cenu v roce 2010. Grafén si můžete také představit tak, že gumujete čáru tužkou a postupně tak smazáváte jednotlivé vrstvy tuhy tak, až zbude jenom jedna vrstva. Grafén je unikátní materiál, je propustný pro světlo a elektrony se na něm pohybují rychlostí světla a jakoby neměli hmotnost. Nicméně, grafén byl zřejmě připraven již v roce 1962 chemikem Hanns-Peter Boehmem [1], a to postupem, který vychází z oxidace grafitu na oxid grafitu z roku 1859 [2] a upravený Hummersem v roce 1957 [3]. Z grafitu se koktejlem z koncentrované kyseliny sírové a manganistanu draselného (explozivní směs) připraví grafen oxid, který se zredukuje na grafen např. glukózou.

[1] H.P. Boehm, A. Clauss, U. Hofmann, G.O. Fischer, Dunnste Kohlenstoff-Folien, Zeitschrift Fur Naturforschung Part B-Chemie Biochemie Biophysik Biologie Und Verwandten Gebiete, B 17 (1962) 150-&.

[2] B.C. Brodie, On the Atomic Weight of Graphite, Philosophical Transactions of the Royal Society of London, 149 (1859) 249-259.

[3] W.S. Hummers, R.E. Offeman, Preparation of Graphitic Oxide, Journal of the American Chemical Society, 80 (1958) 1339-1339.